Je to smutný a je to prokletí, jsem hrozně náladověj člověk. Zrovna teď jsem asi na 45% nálady, což není moc dobrý. Vzhledem k tomu, že ani nevím proč jsem tak zkroušená. Jasně, vždycky je dost věcí proč.
Občas se prostě nezadaří, nebo se prostě člověk zamyslí nad minulostí a chybama. Proto se nemá na minulost myslet, mělo by se žít přítomností, nemyslet na minulost a neřešit budoucnost. Řekněte mi, ale kdo v dnešní době tohle dokáže?
Řekla bych, že asi nikdo, budoucnost i minulost nás stále provázejí, jsou u nás. Nikdy se jich nezbavíme, leda... na minulost pomáhá leda Amnézie (ztráta paměti), na budoucnost sebevražda.
Jo, ale normálními a bezpečnými prostředky prostě jen tak nezapomenem.
Hodně lidí se chce řídit zásadou "Žij každý den jako by byl tvůj poslední". Otevřeně se ptám těch co si to "předsevzali" dodržujete to, dá se to vůbec? Další "hypotetická" otázka, na kterou se v mém malém ("pidi") mozku nenachází odpovědi.
Proč jsem smutná? Základní otázka na kterou bych měla umět odpovědět. Lidi, lidi a lidi. Svět je vzhůru nohama a já tady píšu úvahy o minulosti, budoucnosti a zásadách. Každý jako by žil jen ve svém vlastním světě. Pozná určitý okruh lidí, které má rád a které naopak ne. Ale nikdy nemůže poznat všechny. Každý se zabývá něčím jiným, když vynecháme živelné pohromy, které když přicházejí tak se jimi zabývá celkem dost lidí najednou. Každý má své myšlenky, osudy, chyby, dokonalosti...
Je to zamotané ani nevím jak jsem se k tomuhle dostala. Mě trápí hodně věcí, ale je to hodně osobní a nevím či je zrovna vhodné to tu vypisovat. Myslím, že by to bylo dost složité a většina by stejně asi nepochopila jaký prkotiny jsou pro mě důvod pro "depku".
Tímto končím svůj nekonečný proslov,
stejně ste se nedozvěděli proč se mám tak jak se mám.
Jo, nemužu být otevřená i tady,
nechci být jak kniha, kterou otevřete
a hned víte jaký bude děj...
